pondělí 1. ledna 2018

Nejlepší knihy roku 2017


V roce 2017 jsem měl vážně dobrou ruku na výborné a nějakým způsobem výjimečné knížky. Našlo se samozřejmě taky pár zklamání i nějaká ta průměrnější četba. V tomto článku bych vám chtěl z těch osmdesáti knih, které jsem zvládl  za ten rok přelouskat, představit deset těch naprosto nejlepších. Deset knížek, které mě dokázaly doslova dostat do kolen.




Tehdy, co u nás My ostatní tu prostě žijem vyšlo, jsem si nebyl moc jistý, jestli ji kupovat. Volání netvora jsem si sice zamiloval, ale na tuhle další young adultku z pera Patricka Nesse se objevilo tolik negativních recenzí, že jsem si ji vážně skoro nepořídil.
Ale to by byla jedna z největších knižních chyb tohoto roku. Od Nesse mě očividně baví i vyprávění příběhu z pohledu nevyvolených. Z jedné stránky je to vlastně typická YA contemporary fiction, ale výborně napsaná, s reálnými a skvělými postavami a příběhem plným emocí.




Přestože se Cecelia Ahern zaměřuje na ženské feel good romány (můžete ji třeba znát jako autorku S láskou, Rosie nebo PS: Miluju tě), její první román s názvem Vadná pro mladé se jí více než povedl. Odehrává se ve futuristickém Irsku, kde je každý, kdo se nějakým způsobem odlišuje od ostatních a stane se nepřítelem společnosti, ocejchován a označen za Vadného. 
Autorka neklade důraz na akci a napětí, ale soustředí se hlavně na vykreslení moderní společnosti, která je skvělou alegorií na tu naši, a vývoj hlavní hrdinky Cel, se kterou nejde nesympatizovat.
Možná vás naše česká obálka nebo nakladatelství, které se jí u nás ujalo, může odradit, ale na první pohled nedávejte. V knize se skrývá opravdu silný a kvalitní příběh. Těm v jazycích více zběhlých knížku doporučuji alespoň v angličtině.




Co by to bylo za výběr nejlepších knih roku bez něčeho, co souvisí s Harrym Potterem? Letos jsem si samozřejmě poněkolikáté přečetl i pár dílů z původní série, kdybych sem ovšem počítal i rereadingy, na poprvé čtené knihy by se vůbec nedostalo :D
Film Fantastická zvířata a kde je najít mě nadchnul, stejně jako spoustu dalších, a i jeho scénář byl pro mě to pravé. Neznám mnoho lepších věcí než si zalézt pod peřinu s hrnkem něčeho teplého, do sluchátek si pustit soundtrack k filmu a ponořit se do toho okouzlujícího příběhu, navíc tak naprosto nádherně zpracovaného.





I když českým autorům začínám pomalu věřit, k Projektu Kronos jsem byl stále ze začátku trochu skeptický. Trošku mě odrazovaly první ne tolik pozitivní ohlasy a ta tloušťka.
Kupodivu jsem měl ale tohohle cvalíka z žánru postapokalyptické sci-fi přečteného během pár dní. Chytlo mě to a až do konce nepustilo. Přestože jsem ten svět a to všechno nové, co si autor sám vymyslel, příliš nechápal, anebo taky možná právě proto, pořád mě ten příběh hnal kupředu.
Ani za mák bych nevěřil, že tenhle doopravdický skvost mezi sci-fi literaturou, dokázal napsat tak mladý začínající český spisovatel. A vlastně to Pavlu Barešovi tak nějak nevěřím doteď :D




Přestože první dva díly ze série Mladí vyvolení od Marie Lu na mě spíše působily jako takový lehký nadprůměr, Půlnoční hvězda mi přímo učarovala. Zkrátka jsem nemohl přestat číst. Lu mě dokázala častokrát napnout jako strunu a sám jsem se divil, jak moc mě to čtení bavilo. Dokonce jsem se musel kapku krotit a konec trilogie se snažil co nejvíc oddálit. Mnoha čtenářům to nesedlo, mně se ale nápad záporné hlavní hrdinky líbil a chci další Mariiny knížky. Okamžitě!
Rozhodně si taky plánují sérii pořídit v těch krásných originálních vydání, ty naše jsou opravdu otřesné a marketingu u nás vážně ani trochu neprospěly.




Tak tohle nebylo absolutně žádné překvapení. Jiskra v popelu se loni s přehledem stala jednou z nejlepších fantasy knížek, jakou jsem kdy četl, a do toho pomyslného žebříčku se letos zařadil i její druhý díl Plamen v temnotě.
Sabaa Tahir to má prostě nádherně rozehrané. Svět s lehkými fantasy prvky, které pomalu vyplouvají na povrch, i děj s dobrými plot twisty. Postavy jsou zkrátka úžasné, a po Plamenu jsem si konečně zamiloval i Helenu.




Jo, sice to říkám po přečtení každé knihy ze série Skleněného trůnu a stále dokola, ale již pátý díl Říše bouří byl zase o něco lepší než ten předchozí. Všechny nové páry zde Sarah J. Maas přímo parádně rozehrála, ty staré dále rozvíjela a oficiálně tady říkám, že mám radši Manon než Aelin. Ale na Celaenu pořád nemá, to se zas tolik neukvapuju, Cel je totiž nejlepší :D
Říše bouří mě prostě zase utvrdila v tom, proč tuhle sérii tolik miluju a mám ji radši než Dvůr, ten nádherný a poetický styl psaní je jednoduše nenahraditelný.




Přestože je Píseň zimy retellingem a inspiruje se u německé pohádky o bájném Králi skřetů, je to opravdu výjimečný a originální příběh. Je totiž obestřený tajemnou, magickou atmosférou a rozeznělý tóny úžasné hudby.
Hlavní hrdinka Liesel zbožňuje hudbu a všechno, co je s ní spojené. Proto se autorka nebála do vyprávění zasadit mnohé hudební pojmy i přirovnání. Kvůli tomu přišla kniha hodně knihomolům nudná a nezáživná, já jsem však podobnou knížku dlouho hledal a mám ohromnou radost, že jsem ji tento rok našel.




Byla by to hrozně velká škoda, kdyby třetí díl trilogie Dcera kostí a dýmu u nás nakonec nevyšel. Protože to, jak celou tu sérii autorka skvěla napsala a zpracovala a ve Snech andělů a chimér i završila, je prostě něco neuvěřitelnýho. Přestože se trilogie částečně odehrává v našem reálném světě (Praha!!), Laini Taylor vytvořila naprosto nové prostředí plné úžasné fantazie a originálního pojetí. Výborně do toho spojila naši mytologii a spolu s nádherným stylem psaní, skvělými postavami a dobrým dějem vyprávějí nezapomenutelný příběh.




A titul toho největšího skvostu mezi přečtenými knihami v roce 2017 si bezpochyby zaslouží Něco víc od Patricka Nesse. Jestli můj blog čtete už nějakou tu dobu, jistě víte, že spisovatel Patrick Ness patří k mým úplně TOP autorům. K těm se zařadil po pouhých dvou přečtených knihách, ale ta třetí, právě Něco víc, mě naprosto dorazila. Nejenom že Patrick Ness do téhle knihy opět přenesl svůj výborný a čtivý styl psaní, strašně moc poutavý námět a naprosto skvělé a mistrovsky popsané postavy (které se mimochodem staly jedněmi z mých nejoblíbenějších), ale zároveň se mu nádherně podařilo do tohoto počinu vnést to důležité něco víc. Někomu možná také nesedl ten až přespříliš otevřený konec, ale já ho hned pochopil a ani bych nechtěl, aby byl závěr zpracovaný jakkoli jinak.


Souhlasíte s mými nej za minulý rok?

4 komentáře:

  1. Z výběru jsem četla pouze knihy My ostatní tu prostě žijem (patřím do té skupiny, která si ji musí přečíst znovu, protože na poprvé to vůbec nepobrala) a Vadná (prostě ♥) :)
    ALE v roce 2018 se už konečně musím pustit do Něco víc, která na mě dennodenně nenávistně čučí z knihovny, do S. J. Maas a Jiskra v popelu už také čeká nějakých pár měsíců (stejně jako stovky dalších). Jednoduše bych potřebovala více času. A to doslova. Nejlépe, kdyby měl den tak 72 hodin :D
    Super článek a ať se v roce 2018 daří! :)

    OdpovědětVymazat
  2. Silně přemýšlím o Projektu Kronos. Sice je to něco úplně jinačího, než to, co běžně čtu, ale všichni o tom tak básní! Asi fakt budu muset zkusit. :-)

    OdpovědětVymazat
  3. Za pravdu ti mohu dát jen u Snů andělů a chimér, protože tuto jedinou knihu jsem z tvého seznamu četla. Ano, líbila se mi, ale zase ne tak moc :D Hlavně jsem polovinu informací z předchozích dílů zapomněla, takže jsem byla dost zmatená :p

    OdpovědětVymazat
  4. hello,
    i'm a new follower of your amazing blog, can you follow mine on my blog? :)
    https://amoriemeraviglie.blogspot.it/

    OdpovědětVymazat