úterý 18. dubna 2017

RC Recenze - Sběratel skleněnek (Cecelia Ahern)

Zapomenuté dětství. Objevený život. Co kdybyste měli jen jeden den na to, aby zjistili, kým jste doopravdy byli?
Když Sabrina Boggs narazí na tajuplnou věc svého otce, objeví pravdu, které nemůže uvěřit. Známý muž, se kterým vyrůstala, je náhle cizí.
V ten moment nastává nečekaný zlom v jejím monotónním každodenním životě. Má jen jeden den na to, aby odhalila tajemství muže, o němž si myslela, že už všechno ví. Den, kdy vyplují na povrch vzpomínky, příběhy a lidé, o kterých neměla ani tušení. Den, který navždy změní jí i lidi kolem ní.

SBĚRATEL SKLENĚNEK je provokativní román o tom, jak i naše nejobyčejnější rozhodnutí mohou mít nedozírné důsledky pro náš život. A že někdy musíme nejprve porozumět jinému člověku, abychom byli schopni porozumět sami sobě.


Irská spisovatelka Cecelia Ahern je proslulá a mezi čtenáři oblíbená zvláště kvůli jejím úspěšným románům pro ženy, mezi nejčtenější patří například S láskou, Rosie či PS: Miluju tě, které byly zároveň také zfilmovány. Mě přednedávnem nadchla její poměrně nová kniha Vadná, pomocí níž chtěla zabrouzdat i do vod young adult literatury. Její styl psaní mi sedl přímo na tělo, takže jsem se rozhodl zkusit i nějakou tu její knížku pro dospělé. Výběr padl na Sběratele skleněnek od Omegy, na první pohled zajímavý příběh o jednom velkém rodinném tajemství a zároveň i o nalézání sebe samého.

Sabrina Boggsová si žije obyčejný život obyčejné ženy. Doma ji kromě práce v bazénu zaměstnávají tři synové a muž, se kterým si zrovna prochází trochu problematickým obdobím. V poslední době cítí, že na tom není psychicky úplně dobře, nejspíše kvůli každodennímu presu a také kvůli svému otci. Toho totiž postihla mozková mrtvice a teď po roce v ústavní péči se jeho amnesie stále ani trochu nelepší. Při stěhování jeho osobních věcí se ale najdou krabice, jež jsou pro ni, její matku i celé její okolí velkou neznámého. Jsou v nich srovnané stovky, možná tisíce skleněnek všech barev, tvarů i materiálů. Sbírka je i úplně celá zdokumentovaná, spolu s názvy i ceníkem. A právě ty nejvzácnější chybí. Kde se ve věcech Sabrininýho táty vzaly skleněnky? Byl snad jejich vášnivým sběratelem? Ale o tom by snad měla něco vědět, ne?


O přibližně padesát let dříve se malý Fergus Boggs seznamuje s kouzlem sbírání skleněnek. Po náhlé smrti svého tatínka se s celou rodinou musí ze Skotska přestěhovat k novému otci do maminčina rodného Irska, jejímž obyvatelům ale sotva rozumí a kde ho v místní škole trýzní zlý kněz. Právě kvůli tomu se zamiluje do hry v kuličky, ve které zanedlouho poráží všechny své vlastní i nevlastní bratry. Nejsilnější sourozenecké pouto má se svým nejstarším bratrem, chytrým a neohroženým Hamishem. Jelikož se smrt i jiné pohromy jeho velké rodině ani nadále nevyhýbají, Fergus si únik a bezpečné útočiště hledá u kuliček. To ovšem ještě netuší, že se o spoustu let později stanou jeho největším tajemstvím.

Názor na knihu Sběratel skleněnek jsem si musel pořádně promyslet. A to proto, že se její příběh nepodobá žádnému, se kterým jsem zatím měl to potěšení se setkat. Autorčin styl jsem od její jiné knihy samozřejmě poznával, ale to téma, jež si pro tenhle speciální počin vybrala, je opravdu neotřelé a jen tak se nevidí. No povězte, kolik beletrií popisující základní myšlenku sbírání a hraní skleněných kuliček jste četli, k tomu okořeněné problematikou rodinných vztahů a tajemstvími? V tomhle musím říct, že je Cecelia Ahern ohromně originální, a alespoň vám můžu s klidem potvrdit, že nic takového jste v životě neměli v rukou. Něco jiného je ale samotné zpracování. To asi nesedne úplně každému.

,,V tomto neobvyklém okamžiku se cítím zvláštně. Slunce mizí, ztratilo se uprostřed odpoledne za měsícem a já si uvědomuji, proč držím v ruce matčinu fotografii. Je to proto, že stejně jako v měsíční skleněnce vidím v matčině středu její oheň a že ve všem a v každém je něco, na co bychom se měli dívat, co bychom měli sbírat a uchovávat, vytahovat a studovat, kdykoli cítíme potřebu povzbuzení a ujištění. Možná zvlášť tehdy, když v nás zář pohasne a vnitřní oheň vnímáme spíš jako doutnající uhlíky."

Ve vyprávění se téměř vždy pravidelně střídají dva pohledy v první osobě. Knihu začíná kapitola asi osmiletého Ferguse, který si velice těžce zvyká na nové prostředí, do toho se mu má narodit po několika bratrech jeho první sestřička, tu ale jeho maminka porodí už mrtvou. Jako kdybych nebyl už z toho dost zmatený, najednou se pak dostáváme k mladé ženě jménem Sabrina, jež je unavená ze svého rutinního života a její otec je po mozkové příhodě. V hlavě mi to začalo rotovat teoriemi. Fergus je jeden ze synů Sabriny? Ne, blbost, ten má bratrů přece víc, a tak podobně.

Z toho zřejmě vydedukujete, že jsem z toho všeho měl nejdřív pěkný chaos a trochu jsem se kvůli tomu ze začátku nudil. Potom jsem se naštěstí zorientoval a dokonce mě to začalo dost zajímat. Ale abyste v tom zmatek neměli vy, pokusím se vám to nějak ve zkratce vysvětlit. Pohled Sabriny Boggsové a hlavní zápletka se odehrává v současnosti v jednom dni. Fergus je její otec, jehož život se zde začíná vyprávět hned od jeho dětství, abychom to celé kolem skleněnek a jeho zatajování své manželce a dceři pochopili.

Základním prvkem Sběratele skleněnek jsou určitě také postavy, jejich tajemství a hledání své vlastní podstaty. Se Sabrinou ani s Fergusem jsem se nedokázal úplně ztotožnit, pravděpodobně bych na to potřeboval být trochu starší. Sabrina navíc trpí lehkými psychickými problémy, na vzduchu se necítí vůbec dobře, stále nevědomky zadržuje dech a nejjistěji se cítí pod vodní hladinou. Po zjištění, že o svém otci a celé své rodině neví v podstatě nic, se rozhodne té velké záhadě okolo skleněnek přijít na kloub. Nikdo o nich nemá ani ponětí, natož aby věděli, kde skončili ty scházející. Možné je, že jediným vodítkem k otcovým ztraceným vzpomínkám jsou právě tyto poztrácené skleněnky. Hlavní hrdinka proto odkrývá různá rodinná zákoutí, věci, které jsou pro ni naprosto nové. Ale z hledání prostých kuliček se postupně stane něco víc. Sabrině začne docházet, že ani samu sebe pořádně nezná, a jestli má být v životě spokojená a šťastná, musí se přestat chovat jako táta.

Kniha od spisovatelky Cecelie Ahern Sběratel skleněnek se rozhodně nehodí pro všechny. Každý v tomto mírně filozofickém příběhů uvidí něco jiného. Buď se v pocitech hlavních hrdinů a jejich vztazích najdete a jejich vyprávění budete hltat slovo od slova, nebo v něm stěží něco objevíte a ztotožnit se s ním bude nad vaše síly. U mě byl ten problém, že jsem oproti ústředním postavám o dost mladší a nezkušený, a proto jim a rozhodnutím, která dělají, zatím nedovedu zcela porozumět. Přesto jsem se u čtení nedokázal ubránit jistému dojetí a i po značně chaotickém úvodu jsem se chvílemi od knihy nechtěl ani odtrhávat. U Sběratele skleněnek jsem se utvrdil v tom, že styl psaní Cecelie Ahern žeru, i když dlouze píše jen o skleněnkách, a tak se hrozně těším, až si od ní budu moct zase něco nového přečíst.

Hodnocení: 70 %


Za poskytnutí recenzního výtisku moc děkuji nakladatelství Omega a knihkupectví Knihy Dobrovský
Více o knize najdete ZDE
Sběratele skleněnek si můžete zakoupit ZDE

3 komentáře:

  1. Jak to děláš, že máš tak nádherný a skvělý blog a články ? :D

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. Jééj, to je tak milý, děkuji moc! :O :3 <3 Víš, já jsem od přírody tak trochu perfekcionista, takže musím mít hodně věcí nelajnovaný, třeba i moje články :D

      Vymazat
  2. Filozofické příběhy miluju, ale téhle autorce jsem se záměrně vyhýbala, protože nejsem na romantiku nijak vysazená a zkrátka se mi tenhle druh četby nelíbí. Na Sběratele jsem už koukala v knihkupectví, zdálo se mi, že to bude něco trochu jiného, ale zatím ho mám na seznamu: uvidíme :)

    OdpovědětVymazat