čtvrtek 21. ledna 2016

Recenze - Kečupová mračna (Annabel Pitcher)


Patnáctiletá Zoe tráví noci neobvyklým způsobem: v zahradní kůlně píše dopisy Stuartu Harrisovi, usvědčenému vrahovi odsouzenému k trestu smrti, toho času v texaské věznici. Je přesvědčená, že jen on může pochopit její neobvyklý příběh. O jejím tajemství nemá nikdo v okolí ani zdání, přesto se rozhodla svěřit ho papíru, v naději, že tak odčiní své chyby.








Při čtení dopisů od Zoe, která se Zoe ani doopravdy nejmenuje, adresovaných Stuartu Harrisovi uvězněnému v texaské věznici za brutální vraždu své ženy nevíme, na jaké ulici přesně Zoe bydlí, v adrese odesílatele je uveden pouze název Anonymní, nevíme, jaké město má jako trvalé bydliště, možná je to malé anglické městečko Bath, a zatím nevíme ani to, jaká tajemství se za těmito řádky skrývají. Jistý a pravdivý je jen příběh rozepisující se v dopisech po dobu několika měsíců, v němž se nachází jak na začátku, tak na konci, smrt.

Šestnáctiletá Zoe je zoufalá. Je zodpovědná za smrt člověka, která jí nějakým nepochopitelným způsobem prošla, a tak se snaží tu bolest nějak překonat. Rozhodne se převyprávět svůj smutný osud v dopisech, které píše po nocích ve staré kůlně, posílaných přes Atlantik až do rukou vězně odsouzenému na smrt, protože jen on by jí mohl porozumět. A právě tak je nám nabídnuto neobyčejné vyprávění obyčejné teenagerky plný přátelství, opětované i neopětované lásky a hlavně jednoho malého škobrtnutí, které vám může celý život obrátit o 180 stupňů.


V poslední době je knih young adult contemporary jako máku, ale ruku na srdce, napsat knížku tohoto žánru, aby se ujala a čtenáři si ji oblíbili, není jen tak. Propojit dobře napsaný, originální a uvěřitelný příběh není jednoduché. A já myslím, že tahle všechna kritéria celkem dobře splňuje v ČR nedávnou vydaná knížka se zajímavým a velmi poutavým názvem Kečupová mračna.

Hned od začátku si Annabel Pitcher nebere servítky a okamžitě nás seznámí se všemi okolnostmi, se Zoeinou rodinou i okolím. Autorka bravurně popsala situace v rodině, v níž to zas tolik neklape, i hendikep Zoeiny nejmladší sestřičky Dot, kterou jsem naprosto zbožňoval, byla strašně vtipná a až moc roztomilá. Ale Dot nebyla jediná, kdo mi přirostl k srdci. Zoe byla taková dobře správňácká holka, avšak když něco chtěla, šla si pomalu, ale jistě za svým. Velké čtivosti napomáhá i to, že až do konce knihy nám není prozrazeno, za čí smrt vlastně hlavní postava může.



Nápad napsání knihy formou dopisů je čím dál víc používaný a u knihomolů v jistých mezích vyhledávaný. Ale hodně také záleží na tom, ke které fiktivní či reálné postavě jsou tyto dopisy směřovány. Podle mého názoru mezi všemi těmi možnostmi na adresáta vybrat člověka s podobným životem nebo kterému se stala stejná věc byl velmi úspěšný krok. A ještě k tomu je to právě takový hrdina jako obávaný americký vězeň Stuart, kterého si i tak zamilujete. Jak už zmínilo několik lidí přede mnou, i mně malinko chyběla nějaká Stuartova reakce na to všechno.




Kečupová mračna je velmi autentická a originální kniha a rozhodně si zaslouží být čtená. Nic podobného jsem předtím ještě nečetl a jsem velmi rád, že jsem se do ní nakonec pustil. Doporučuji ji hlavně těm, kteří v rámci tohoto žánru hledají knížku se skvěle využitým, neokoukaným námětem.

Hodnocení: 90 %

Žádné komentáře:

Okomentovat