sobota 5. září 2015

Recenze - Monument 14 (Emmy Labourne)

Tvá matka na tebe křičí, že nestihneš autobus. Vidí, jak se blíží ulicí. Nezastavíš se a neobejmeš ji, neřekneš jí, že ji máš rád. Nepoděkuješ jí, že je hodná, laskavá a trpělivá máma. Jistě že ne – jen seběhneš schody a utíkáš na roh ulice.
Kdybys ale věděl, že je to naposled, co mámu vidíš, nejspíš by sis přál, aby ses zastavil a všechny ty věci udělal. Možná i za cenu, že by ti autobus ujel.
Ale autobus se už blížil, tak jsem se rozběhl.
Čtrnáct dětí. Jeden supermarket. A milion věcí, které nabraly špatný směr.
V akcí nabitém debutovém románu Emmy Laybourneové se stal supermarket útočištěm pro čtrnáct dětí – šest středoškoláků (oblíbených i neoblíbených), dva osmáky (z nichž jeden je technický génius) a šest malých dětí. Zní to jako velká zábava, když si můžou dělat, co chtějí, ale ne v případě, že venku zuří jedna katastrofa za druhou, počínaje monstrózním krupobitím a konče použitím chemických zbraní, které svět – jak ho znají – vedou do záhuby. A jediné, na co děti myslí, je věta: Uvidím ještě někdy své rodiče?




Je ráno jako každé jiné, šestnáctiletý Dean jede autobusem do školy. Najednou ale začnou z nebe padat obrovské kusy krup. Jiný autobus s dětmi z mateřské a základní školy vjede do nedalekého supermarketu. Řidička tohoto dopravního prostředku pomůže Deanovi a ostatním středoškolákům z trosek autobusu, ve kterém i pár dětí zemřelo, místo řidiče jejich autobusu, který je také mrtvý. V nákupním středisku tak 14 dětí s ochotnou paní Woollyovou nachází bezpečné útočiště s velkými zásobami jídla a ostatních potřeb.

 Poté paní Woollyová odejde najít pomoc, a tak parta dětí v rozmezí od 3 do 18 let zůstanou sami v supermarketu Greenway a snaží se nějak fungovat a hlavně přežít. Pak se ale do vzduchu dostane nebezpečný plyn, který účinkuje u lidí jinak podle krevních skupin. Venku zavládne ohromný chaos a uvnitř obchoďáku strach. Přežíjí to? Jak to dopadne s nemocnou Zemí?


Kniha Monument 14 se odehrává ve velmi blízké budoucnosti. Spojené státy americké jsou závislé na nově vymyšlené "síti", knihy už jaksi nejsou v módě a obyvatelé vše píší i čtou na svých minitabletech. Autorčin styl psaní mně hned sedl a příběh zaujal. Je vyprávěn v ich-formě obyčejným, inteligentním Deanem, který si vše, co zažije, zapisuje do bloku, což okolí příliš nechápe.

Postavy byly vykresleny velmi dobře. Jako kamarád by Dean pro mě byl úplně ideální. Dokonce bychom i uvěřil, že knihu píše velmi nadaný kluk navštěvující třetí ročník gymnázia. Miloval jsem sladké řeči malých předškoláčků a je těžké je, zvláště některé, nezbožňovat. Vhod také přišel plánek supermarketu, když jsem se nemohl zorientovat, kde se jaká postava právě nachází.


Monument 14 bych doporučil téměř všem. Myslím si, že zaujme začínajícího čtenáře, který zatím nemá úplně svůj žánr, i zkušeného mazáka.

Hodnocení: 90 %

Žádné komentáře:

Okomentovat